Važme si našich sportovců

Máme spoustu skvělých sportovců, ale zdá se mi, že si jich neumíme vážit. Že rychle zapomínáme na jejich úspěchy a o to víc se pitváme v jejich neúspěších.

Právě skončila baráž Světové skupiny Davisova poháru, kterou čeští tenisté zvládli. I bez Tomáše Berdycha. Právě on byl některými kritizován za to, že českému týmu v baráži nepomohl. Že radši odpočívá, než by hrál za reprezentaci. Úsměvné tohle tvrdit o někom, kdo toho pro Davisův pohár udělal tolik, co on. Navíc podle papírových předpokladů mělo Česko zvládnout baráž i bez něj - stalo se.

Sportovci

Nejen Tomáš, i Jirka Veselý si to slízl za to, že v pátek nevyhrál. Byl papírovým favoritem, ale speciálně v týmových soutěžích se na to moc nehraje a v indické prádelně to platí dvojnásob. Prohrál, stane se, ale proč ho hned odepisovat? Asi jsem se díval do špatných žebříčků, ale ty zástupy kluků, kteří by ho mohli nahradit, jsem v nich nějak nemohl najít..

Týmové soutěže v tenise jsou vůbec zajímavý paradox. Na jednu stranu je tu spousta lidí shazuje tím, že vlastně nikoho kromě Čechů zas tak moc nezajímají (a přitom stačí letmý pohled na soupisky jednotlivých reprezentací v posledních letech, aby bylo jasné, že jde o nesmysl) a zároveň je Tomáš kritizován za to, že si dovolil DC pro jednou vynechat.

Nejde jenom o týmové soutěže, ale i o individuální výsledky. Třeba taková Petra Kvitová - vítězka 17 turnajů WTA, z toho dvou Grandslamů (a rovnou toho nejslavnějšího a nejprestižnějšího - Wimbledonu), Turnaje mistryň a taky vítězka tří Fed Cupů. To z ní dělá jednu z nejlepších hráček současnosti a po Martině Navrátilové a Haně Mandlíkové spolu s Janou Novotnou třetí nejúspěšnější českou tenistku historie. A přesto když prohraje, je to labilka, co vlastně nic neumí, do pár týdnů vyletí z elitní stovky a měla by se na tenis vykašlat. A abych nezapomněl - daní v Monaku, no fuj...

Mluvím především o tenise, protože ho velice sleduji, ale pokud se bavíme o sportovních, na které se neoprávněně plive, musím zmínit ještě jedno jméno, tentokrát z atletiky. Báru Špotákovou. Udělala totiž něco, co se u nás neodpouští - nepřivezla ze světové akce placku. Co na tom, že se to stalo poprvé po dlouhé době, co na tom, že o pár dní později vyhrála Diamantovou ligu, nemá placku z MS = je nýmand. 

Myslím, že máme spoustu skvělých sportovců, nejen ty, co jsem tady vyjmenoval a myslím, že bychom si jich měli vážit. Ony totiž ty jejich úspěchy nejsou samozřejmost a i když chleba nezlevní, je to stejně fajn pocit vidět ve výsledkové listině u jména na první pozice českou vlaječku.